Postřehy z ročníkové práce od Ester N.

Naše škola je dosud velmi mladá, proto si velmi všímáme a takřka lpíme na našich osvědčených tradicích. V uplynulém školním roce jsme zahájili tradici osmáckých ročníkových prací a letos jsme na tuto tradici navázali. Předcházející rok jsme my - průvodci, měli s ročníkovkami méně práce, bylo jich totiž jenom pět kusů. Tento rok nám však přinesl doslova žeň zajímavých textových prací a výrobků devíti osmáků.

29. 9. 2020| Lukáš Neubert, Ester
DSCF1011

Naše škola je dosud velmi mladá, proto si velmi všímáme a takřka lpíme na našich osvědčených tradicích. V uplynulém školním roce jsme zahájili tradici osmáckých ročníkových prací a letos jsme na tuto tradici navázali. Předcházející rok jsme my - průvodci, měli s ročníkovkami méně práce, bylo jich totiž jenom pět kusů. Tento rok nám však přinesl doslova žeň zajímavých textových prací a výrobků devíti osmáků. 

 

Citovat bychom mohli možná z každé z těchto prací, jelikož žáci se věnovali oblastem, které jim byly nějak blízké a nám dospělým jsou proto často o to vzdálenější. Ročníkovka Ester Nyklové “Proč je důležité chodit do školy rád?” je specifická tím, že se zabývá srovnáváním fungování běžné základní školy a ScioŠkoly. Ester se skrze historický exkurz dostává k osobní výpovědi o pobytu na staré základní škole a také k popisu prvního dojmu z olomoucké ScioŠkoly. Ten je pak natolik autentický a přitom výstižný, že nám nezbývá, než se o něj (se svolením Ester) radostně podělit zde:

 

“Hned u dveří se ke mně sběhly malé holčičky z nižších tříd, že mě provedou a že jestli budu k nim taky chodit. První dojem - jako v úle! Ale o půl deváté se zatroubilo na nějaký himalájský roh a všichni se rozeběhli do svých tříd, učit se. Ještě jedna důležitá věc hned při vstupu, toho si všimla hlavně moje máma. Hned v šatně obrovský plakát - Co je to respekt!”

 

Následné postřehy Ester z dalšího pobytu ve škole jsou jako vystřižené z propagačního bulletinu:

 

“Další nezapomenutelná vzpomínka byla, když o velké přestávce jsme šly já a máma do ředitelny.  K řediteli se šlo po schodech.  Na schodech seděla malá holčička a malovala si. Pan ředitel řekl, že by rád prošel. A ona na to, když jí s tím pomůže, bude  rychlejší a on může jít nahoru. Ředitel si k ní sedl a pomohl jí. Něco skvělého.”

 

A na závěr superlativy s výhledem do budoucna:

 

“Rychle jsem zapadla do kolektivu. S probíranou látkou jsem problémy neměla, protože ta v podstatě navazovala na to, co jsem se učila na dřívější škole. Ale ten  rozdíl!!! Žádný zbytečný dril. Žádný stres. Prostě klid. Všechno šlo úplně přirozeně. Všichni jedna velká rodina.

Za necelé tři roky na ScioŠkole se mi velmi změnil názor na svět. Psychicky jsem se hodně uklidnila a celkově posílila. Tohle jsem si uvědomila u první tripartity. Byla jsem schopná bez problémů otevřeně mluvit. Neměla jsem strach s mentorem diskutovat a říct svůj názor na danou věc. Tehdy jsem uvažovala nad spoustou věcí jinak než teď. Projevuje se to i v mém osobním životě. Klidně se vložím do diskuze s dospělými. Nahlas řeknu svůj názor a jsem schopna ho obhajovat a bránit. 

Můj nový život.”

 

A to je pro dnešek od Ester vše. 

 

Díky moc za možnost šíření citací!

 

Lukáš Neubert, 6. 9. 2020