“Toníkovi skončil první školní rok ve SCIO škole Olomouc. I když jsem během uplynulých deseti měsíců více či méně pochybovala o správnosti s výběrem školy, jsem nakonec moc ráda, že Toník svůj první – a možná vůbec nejdůležitější – školní rok absolvoval právě zde a že v ní bude pokračovat.

Svobodnému prostředí se rychle přizpůsobil, do školy chodil spokojený, bez obav a strachu. Našel si tam brzy kamarády, rychle si vytvořil vztah k průvodkyni. Navštěvoval ve škole odpolední kroužky (Lego, řezbářství), rád zůstával v družině,  aby si mohl hrát, těšíval se do divadla a na výlety. Na konci první třídy čte plynule, píše tiskacími písmeny, počítá přes desítky.

V dubnu byla do první třídy přijata druhá průvodkyně, což velice pomohlo k rozšíření aktivit a konečně umožnilo individuálnější přístup k dětem. Měla jsem možnost účastnit se vyučování. Po úvodním sezení a aktivitách v kruhu pracovaly děti s textem o vlaštovkách, společně jej četly a opisovaly větu. Opakovaně byl text rozebírán tak, aby mu všechny děti rozuměly, aby jej pochopily. Poté pracovaly se cvičebnicí matematiky, procvičovaly pojmy méně, více, o kolik méně, o kolik více. Děti, které potřebovaly pomoc, odešly do kuchyňky v doprovodu jedné průvodkyně a tam pokračovaly v práci svým tempem. I v první třídě se děti mohou rozhodovat, zda se budou účastnit aktuální aktivity nebo ne. Pokud děti nechtějí pracovat, mohou si hrát, nesmí ale rušit ostatní.

Během roku jsem vnímala, že intenzivním tématem první třídy (a nejen jí) jsou pravidla chování a jejich dodržování. Líbí se mi, jak si s tím Toníkova průvodkyně kreativně poradila. Vyrobila pro děti vtipné tabulky s obrázky Lego panáčků, které symbolizují jednotlivá pravidla. Každé dítě mělo svou “knížku” a do ní si zaznamenalo, když se mu podařilo pravidlo dodržet. Kromě toho, že přehledná vizualizace pravidel pomáhá dětem v orientaci, myslím si, že je i výbornou motivací ke vzájemnému respektu a zlepšení vztahů ve třídě.

Denně jsem si s Toníkem o škole povídala o tom, jak se v ní cítí, jak se mu ve škole pracuje, jaké má kamarády, zda je pro něj náplň hodin dostačující, co ho baví, co ne, zda mu aktivity stačí apod. Povídali jsme si tom, co se mu daří, v čem by se mohl více snažit. Překvapilo mě, jak objektivně se hodnotí a jak pozitivně o škole mluví. Dojalo mě, když mi jednou vyprávěl o celoškolním shromáždění. Jeho spolužák během něj vstal a před všemi dětmi a průvodci prohlásil, že oceňuje Tondu, jak je  dobrý kamarád! A když jsme na konci června vyplňovali závěrečný dotazník, vyjádřil svou spokojenost se SCIO školou Olomouc pěti body z pěti.”

Mějte se krásně, Lenka Malíková