Svoboda je pro mne celoživotní téma.
Při výchově svých vlastních dětí jsem se nesetkávala s pochopením okolí, protože jsem chtěla vychovat čtyři samostatné a jedinečné osobnosti, které konají z vlastních pohnutek, ne kvůli svým rodičům a okolí. Můj přístup k výchově byl těžký i pro mé velmi tolerantní rodiče.
Ve své dlouhé školní praxi pro mne bylo obtížné vměstnat se do omezeného prostoru. Nezapomenu na vyděšený pohled svých kolegyň, když jsem oznámila, že přece nechceme, aby nás děti poslouchaly. Přes všechny záludnosti systému minulého i tohoto režimu se mi podařilo ověřit si, že touha tvořit je nezávislá na ocenění a pramení z vnitřní motivace, že touha poznávat posledním ročníkem nekončí, že známky nemusí znamenat tak moc, jak by se mohlo zdát. Že vnitřní síla vítězí nad mocí.
Na waldorfské škole jsem se ubezpečila ve svém přesvědčení, že pokud je dětem ve vhodnou dobu nabídnuta vhodná aktivita, pracuje stejně nadšeně, jako když se učilo chodit. Naučila jsem se, jak důležité jsou rituály, řád, bezpečné a vlídné prostředí a denní dávka hudby, výtvarného umění a moudrých slov v podobě příběhu. Život mne naučil neřešit za druhé, ale být připraven s pomocí a oporou.
Denně se od dětí učím.
