Kristýna Kratochvílová, sexta, Gymnázium Jiřího Wolkera Prostějov – ročníková práce na téma Pedagogika
Pro praktickou část jsem si vybrala typ školy SCIO, ve které jsem strávila jeden
den, který teď zhodnotím ze svého pohledu.
Škola se nachází v Olomouci přímo na Horním náměstí naproti olomouckého orloje. Ze začátku by dle mého názoru školu každý přehlédl, upoutají vás až vyzdobená horní okna, jelikož se škola nachází v prvním patře staršího domu. Když vyjdete po schodech nahoru, dveřmi se zvonkem se dostanete do samotné školičky. Interiér se skládá spíše z jedné velké místnosti, která je rozdělena pouze závěsy, a jednoho patra. Zadní místnost, která je jako jedna z mála oddělena dveřmi, je určena pro první a druhou třídu a nazývá se také „Klidová zóna“. Když z ní půjdete rovně, budete u stolního fotbálku a knihovny. Pokud vyjdete po schodech nahoru, dostanete se do zóny učitelů (průvodců). Dále má škola vlastní jídelnu, ve které se děti stravují. Dostáváme se zpět ke vchodovým dveřím, od kterých můžeme zamířit doleva na sociální zařízení, po schodech nahoru do pracovny pana ředitele, rovně do tříd a shromažďovací místnosti, či doleva, kde se nachází skříňky. Třídy jsou uspořádány naproti sobě a vymezují je závěsy. V každé třídě najdeme moderní lavice, židle, tabule nebo třeba strašilky. Poslední místností, ve které se nachází pouze bílá tabule a podlaha, je místnost, která by se dala nazvat jako shromažďovací, jelikož se v ní každý čtvrtek pořádá shromáždění. Pokud zde děti pracují, mají možnost být na zemi, nebo si sednout na pohodlné matrace, či žíněnky.
Moje návštěva začala zhruba v 10 hodin, když měly děti zrovna přestávku. První setkání s panem ředitelem, průvodci i dětmi bylo velmi milé a přátelské, stejně tak jako celková atmosféra ve škole. Na první pohled bylo zřejmé, že se všichni do školy těší, protože z ní nemusí mít žádný strach. Ještě před začátkem hodiny mě pan ředitel provedl budovou a ukázal mi, kde se co nachází – interiér hrál barvami a byl velmi moderní.
Jelikož jsem byla ve ScioŠkole ve čtvrtek, neprobíhala klasická výuka. Každý týden je totiž tento den věnován projektům a před časem oběda se koná shromáždění. Při vstupu do školy mě upoutaly u šatních skříněk letáčky, na kterých byla zapsaná jména. Jak jsem později zjistila, byly to letáčky informující o nabídkách projektů, určené pro děti od 3. do 7. třídy (touto třídou zatím olomoucká škola končí, protože další ročníky nebyly kvůli krátkému fungování školy zaplněny), první a druhý ročník měl svůj vlastní program, účastnil se až shromáždění. Nabídka skýtala takové projekty jako PR (management, marketing, při zvolení projektu se specializace upřesnila), točení filmu o panáčcích Stickbotech nebo například výtvarné představení nějaké země.
Když děti pracovaly na svých projektech, mohla jsem se na jejich práci chodit dívat. Jako první jsem si povídala s děvčaty, která vytvářela velký plakát o Francii. Součástí tohoto plakátu byly základní informace o dané zemi, které si holky hledaly v knížkách, či na internetu, ale také obrázky – francouzská vlajka, typické pokrmy nebo samotná země. Tento projekt byl tedy kombinací prvků zeměpisných i výtvarných.
Další skupinou, kterou jsem navštívila, byli kluci třetího a čtvrtého ročníku, pilně pracující na scénáři k jejich filmu o plastových panáčcích. Prvním dílem práce byl již zmíněný scénář, dalším byla příprava rekvizit a pomůcek, a třetím samotné natočení krátkého filmu. Jak jsem si všimla, téměř všechny děti používají počítač, fotoaparát nebo mobil. Tyto přístroje ale používají pouze jako součást výuky, k dohledání informací nebo přípravě materiálů. Jinak je jejich použití zakázáno.
Poslední skupinou, na jejíž práci jsem se přišla podívat, byla skupina tvořící projekt s názvem „PR“. Protože tento pojem samotný je hodně široký, byly děti rozděleny do menších skupin a samy si vybraly, jak se budou dále v tomto projektu specializovat. Na začátek proběhla krátká debata o cílech a postupu dnešní práce, načež se děti seskupily. Menší hloučky prováděly práce jako vytváření jejich ScioŠkoly ve hře Minecraft, druhá skupina měla za úkol vymyslet pár věcí, které by vedly ke zlepšení interiéru školy, další navrhovali nové webové stránky, dvě děvčata fotila fotky, které by se daly umístit na školní Facebook a poslední skupinka dívek psala email youtuberovi Kovymu, aby přijel navštívit jejich školu a Olomouc.
Těsně před půl dvanáctou dětem oznámil zvuk bubínku, že přichází poslední fáze jejich dnešního vytváření projektů – zhodnocení dosavadní práce. Každý žák svou nebo práci svých kamarádů ocenil, nebo řekl své výhrady a potom si stanovil cíle na příští projektový čtvrtek.
Něco po půl dvanácté začalo v největší místnosti shromáždění, které se koná jednou za týden a účastní se ho všichni žáci i průvodci. Na tabuli se napsala témata, která se následně probírala. Prvním tématem bylo oceňování. Kdokoliv z přítomných se mohl přihlásit a ocenit někoho za jeho práci, či pomoc. Tento způsob vyjádření díku mi přišel velice sympatický, možná i proto, že jsem sama byla oceněna za pomoc děvčatům s emailem a udělalo mi to radost. Dalšími probíranými tématy byly školy v přírodě a výlety, které škola pořádala, otevření bufetu, či porušení pravidel ze strany jedné žákyně 7. ročníku. Problémem bylo použití telefonu ve škole, což je přísně zakázáno. Byl tedy vznesen návrh o trestu, o kterém mohli všichni zúčastnění hlasovat. Nadpoloviční většinou byl trest, v podobě týdenní výpomoci v kuchyni, odhlasován.
Jakmile shromáždění skončilo, žáci se postupně přesunuli na oběd a já jsem měla možnost s ředitelem Michalem mluvit o samotě. Řekl mi, že je plánováno, že v každé třídě bude okolo 15 žáků, celkově něco kolem 130 (momentálně se počet žáků pohybuje okolo 80, v každé třídě je zhruba 12 žáků). Dále potvrdil, že se na škole matematika vyučuje podle Hejného metody, což je taktéž
alternativní způsob výuky. Poslední mou otázkou bylo, jestli by se vrátil na školu, kde učil předtím, tedy na gymnázium s „klasickým“ typem výuky. Odpověděl, že by se nevrátil a je na ScioŠkole velmi spokojený. Slíbila jsem, že pokud youtuber Kovy, kterému děti psaly email, doopravdy přijede, zastavím se u nich ještě jednou. S těmito slovy a přáním dalších úspěchů této škole, jsem zde svou návštěvu, plná dojmů, ukončila.
Závěrem bych přidala své hodnocení. Bohužel jsem ve škole byla pouze jedno čtvrteční dopoledne, které bylo věnované projektům a shromáždění, a tak nepoznala klasičtější způsob výuky, přesto návštěvu hodnotím pozitivně. Děti jsou v této škole šťastné, komunikativní, zručné a přátelské. Jsou schopny o všem komunikovat, diskutovat a na všechno mají názor. Mým osobním názorem je, že čím volnější je výuka, tím větší je problém s kázní a menší soustředěností. Dalším, bohužel větším mínusem, je to, že ScioŠkoly fungují relativně krátce a nemůžeme srovnávat výsledky (například z hlediska postupu na gymnázia atd.). V září se v Praze bude otevírat první střední škola s tímto typem výuky, což by mohl být způsob, jak dosáhnout „celistvé“ výuky se SCIO typem.