Návštěva studentů Univerzity Palackého v Olomouci – 4. 3. 2020

Reflexe ScioŠkola Olomouc

  1. Mé dosavadní návštěvy netradičních škol mě přesvědčily o tom, že tyto školy vedou děti ke schopnosti vyjadřovat své vlastní názory v míře mnohem vyšší, než je běžné ve školách tradičních. Z mého pohledu se učitelé v těchto školách také více zaměřují na citlivé vnímání individuality každého dítěte a jeho potřeb, aby mohlo dojít k efektivní výuce.  Jinak tomu nebylo ani při návštěvě SCIO školy v Olomouci. Zjevné to bylo při milém povídání si s jednou z žaček, která otevřeně mluvila o tom, co se ji na škole líbí a nelíbí. Pro širší potvrzení této skutečnosti a pochopení celého konceptu přístupu k rozvoji komunikace u dětí SCIO školy, by chtělo v daném prostředí strávit více času. Rozvoj komunikačních dovedností je jeden z hlavních principů této formy školství. Dále mne oslovilo, že děti ve SCIO škole mají možnost participovat na výuce a rozhodovat o učebním procesu. Líbí se mi, že se pro to využívá tzv. shromáždění, jichž se zúčastní celý kolektiv školy. Vzniká zde bezpečný prostor pro vyjádření a projevení individuality každého jednotlivce. Patrná je inspirace v zahraničních netradičních školách (jako Summerhill aj.)Stále ve mně pozitivně rezonuje zjištění, že pátky jsou ve SCIO vyhrazené pro exkurze, hry a výlety. Tradiční školy mají pětidenní učební týden. SCIO tuto desítky let zavedou praxi klasických českých škol nabourává a poslední den v týdnu mají děti možnost trávit prakticky mimo školu. Podobnou změnu k přístupu k pracovnímu pěti dennímu týdnu lze vypozorovat i mezi prvními českými firmami, které jsou si stále více vědomy hodnoty volného času pro své zaměstnance a dávají jim možnost trávit jeden den z týdne prací z domova nebo se během tohoto volného dne rozvíjet a vzdělávat se. Z návštěvy, resp. rozhovorů s dětmi, jsem nabyla dojmu, že na děti je přenášená od útlého věku v této škole zodpovědnost, a to nejen za svá rozhodnutí, která si s učiteli odhlasují, ale také např. při vedení kroužků, které některé děti mají na starosti. Nicméně chování dětí působilo během naší návštěvy někdy až zjednodušeně řečeno „anarchisticky“. Opět, potřebovala bych ve škole strávit více času, abych si na tento přístup a jeho aplikaci utvořila relevantní názor.Osobně se ztotožňuji s tykáním, které je ve SCIO škole zavedené i na úrovni žák-učitel a žák-ředitel. Pokud má učitel autoritu a nepřerostou mu děti „přes hlavu“, jsem přesvědčená, že tykání během výuky prohlubuje mezi žáky a učiteli důvěru a napomáhá k efektivnějšímu přístupu k výuce. Nedokáži posoudit, do jaké míry žáci vnímají tykaní učitelům ve škole jako určité privilegium a v českém školství nadstandardní věc a jestli je tento nastolený přístup nemůže ovlivnit během jejich mimoškolního a volnočasového působení. Úvaha by nebyla kompletní, pokud bych nezmínila i možná úskalí SCIO výuky, které mě napadla. Nejedná se o veřejnou školu, za docházku do školy platí rodiče žáků školné, které není zanedbatelné, což může ovlivňovat skladbu žáků ve třídě. Odhaduji, že děti pochází převážně z rodin, které lze označit za vyšší střední třídu, rodiče jsou mladí, často vysokoškoláci. Na jednu stranu si děti díky tomu mohou být blíže, na druhou stranu dochází k tomu, že skupina dětí ve třídě může být jaksi „elitářská“ a není namixovaná z dětí z různých sociálních skupin. V neposlední řadě bych ráda v této úvaze vyzdvihla vkusně vyzdobené prostory nacházející se v centru města. I tyto aspekty, jsem přesvědčena, že synergicky napomáhají ke zkvalitnění výuky a genius loci celého místa. Myšlenek, které se mi honí po návštěvě školy hlavou, je mnoho, a jsem ráda, že jsme měli možnost tuto školu navštívit a hodlám systém výuky na SCIO školách sledovat i v budoucnu.
  2. Ve středu jsme v rámci předmětu Základy pedagogiky a didaktiky navštívili Scio školu v Olomouci. Hned po příchodu mě zaujalo prostředí, ve kterém se výuka odehrávala. Působilo na mě klidně a uvolněně. V první části jsme dostali k nahlédnutí školní řád školy, kde byly zajímavé dodatky oproti klasickému školnímu řádu. Po přesunu do další části školy jsme usedli na koberec a poslouchali povídání pana Lukáše a poté mu kladli dotazy. Ovšem nejvíce mě zaujal tamní vztah k dětem. V porovnání s tím, jak to probíhalo u nás na základní škole, jsem byla jako v Jiříkově vidění… Například mi přišlo „zvláštní“ tykání mezi dětmi a dospělými, neb jsme byli vychováváni od mala k vykání dospělým. Další zajímavým momentem pro mě byl výklad Julči, která nám barvitě popsala život ve škole. Zaujalo mě, jak sebevědomě vystupovala a na svůj věk se velmi vyspěle vyjadřovala. Povídání s panem ředitelem bylo taktéž velmi zajímavé a potěšilo mě, že jsou lidé, kteří odmítají „klasiku“ a chtějí věci dělat jinak, dle mého názoru o hodně lépe.
  3. V prvních pár minutách, které jsme ve škole strávili, byly mé pocity velmi smíšené (rámus, běhající děti) říkala jsem si, jak tohle může fungovat. I když jsem si přečetla Summerhill a jeho myšlenka se mi fakt líbí tak jsem si to nedovedla představit, když to člověk nevidí na vlastní oči, jeho fantazie si může vymyslet ledaco, a proto jsem velmi ráda za návštěvu SCIO školy. Prostředí bylo velice příjemné. Studium českého jazyka formou projektů je určitě velmi přínosná a děti vytvořily krásné projekty, které jsme mohli vidět. Beseda, která byla vytvořena pro zodpovězení našich otázek, byla plná užitečných informací o škole, které bych jako rodič dítěte rozhodující se, jestli dítě umístím právě do této školy, ráda slyšela. Nejvíce se mi líbila možnost komunikace s žačkou Julčou, která nám toho o škole spoustu řekla, byla upřímná a opravdu u ní bylo vidět, že má školu moc ráda a je tam šťastná. Děkuji za takovou možnost podívat se i na jiný systém učení a určitě Vám přeji, aby Váš sen školu přesunout do nějakého domečku v přírodně splnil.
  4. Z návštěvy mám trochu smíšené pocity. Když jsme vešli do první místnosti a viděla jsem, v jakém hluku pracují žáci ze 4, a 5 tříd byla jsem udivena, že dokáží pracovat v takovém prostředí. Když jsme ale pokračovali za jídelnu do zadní místnosti a začali si povídat o principu školy, začali se mi určité věci líbit. Například to, že nemají učitele, ale mají průvodce, kteří je vedou učivem a nepovyšují se nad dětmi. Také se mi líbí, že děti si dokáží stanovit pravidla a dodržovat je. Určitě jsou super čtvrteční schůzky, kde děti probírají to, co potřebují. Vím, že toto se děje i formou parlamentu na normálních školách nicméně mi to nikdy nepřišlo tak účinné, jako zde. Nejvíc se mi však líbilo, jak se děti cítí ve škole v bezpečí a že je škola samotná baví a mohou se rozvíjet ve věcech, co si sami zvolí.
    Slovní hodnocení – na jednu stranu super věc. Děti nejsou zdeptané ze špatné známky a je mu jemně řečeno, že v určité oblasti má mezery, které by si mělo doplnit. Na druhou stranu až děti přestoupí na gymply/střední školy bude známkování na denním pořádku a někteří by mohli mít, dle mého názoru, problém se přizpůsobit. Stejně jako s přístupem učitelů, protože na střední škole se učitelé žákům moc nevěnují.
  5. Po prvej skúsenosti so SCIO školou som odchádzala s mierne zmiešanými pocitmi. Neviem sa rozhodnúť ako sa cítim voči rovnocennosti učiteľa a žiaka, asi by som potebovala viac času aby som spoznala ako je naplnené pravidlo rešpektu od žiakov voči učiteľovi. Taktiež som mala zvláštne dojmy z dezorganizácie vyučovaných predmetov. Na druhú stranu veľmi ma zaujala možnosť žiakov vybrať si aktivitu, ktorej sa chcú viac venovať a o to príjemnejší zážitok som si odnášala z umeleckého projektu, ktorý bol prepojený s muzikoterapiou. Takú výtvarnú výchovu by som moc rada zažila na vlastnej koži. Samozrejme veľmi pozitívne hodnotím dôraz kladený na individualitu žiakov a záujem sprievodcov venovať sa hlbšej psychoanalýze správania detí. Taký prístup nie je moc obvyklý v školstve, ale pritom môže nesmierne obohatiť osobnostný vývoj jedinca do budúcnosti. Nakoniec môžem povedať, že kladné hodnoty prevyšujú negatívne a prajem sprievodcom a ostatným zamestnancom veľa šťastia do ďalších rokov. 
  6. Z návštěvy scio školy mám ještě teď smíšené pocity a úplně nevím jak to uchopit. V prve řadě chci zmínit, že se mi velmi líbily prostory školy, ale ten hluk, který tam byl, mě lehce překvapil. Ještě víc mě ale překvapilo, že v tom děti i mentoři dokázali bez problémů pracovat a soustředit se. Celkově to na mě působilo docela chaoticky. Každá výuka, kterou jsem mohla vidět, vypadala spíše jako volná hodina. Líbí se mi bezpečné prostředí a klima, které škola vytváří, místo autoritářských učitelů mentoři, kteří jsou pro děti spíše kamarádi. Jen se obávám, aby takhle děti nebraly v budoucnu všechny dospělé. Myslím, že je skvělé, že na scio škole děti učí spíš tak, aby si dokázaly poradit v reálném životě, a hlavně je k tomu žene vnitřní motivace. Ale celé to rozbiju tím, že pokud dítě nebude dále pokračovat na alternativní SŠ, tak si myslím, že to pro něj na “normální” SŠ bude poněkud náročnější. Všechny hodnoty, které se za 9 let na scio škole naučí, by mohly být zadupány. Tak jako tak se mi koncept scio školy líbí a přeji jim hodně štěstí do budoucna.
  7. O tom, že v Olomouci existuje Scio škola jsem popravdě do naší návštěvy nevěděla, proto jsem tam taky šla s tím, že absolutně nevím, co očekávat. Ani koncept Scio škol, kromě toho, že jsem si přečetla webové stránky, mi nic moc neříkal. Co mě zaujalo hned na první pohled, byl interiér, přišel mi originální, inspirativní a celková atmosféra byla moc příjemná. Abych mohla celkově hodnotit přístup a jak to ve škole probíhá, tak bych ve škole potřebovala zůstat déle a vidět opravdové hodiny, ke kterým jsme se při naší návštěvě moc nedostali. Z jedné hodiny, kterou jsme navštívili, bych nerada soudila celý koncept SCIO školy.
    Co mě překvapilo, a ne příliš pozitivně byl hluk, dle mého v nepříjemných mezích, otázkou ale je, zda je to takhle i ve dny, kdy nemá škola den otevřených dveří?
    Z debaty se zástupcem a následně ředitelem jsem byla příjemně překvapená, bylo moc příjemné slyšet a vidět s jakým zájmem mají snahu o změnu, o to, aby z dětí vyrostly „zdravě sebevědomí“ jedinci. Šlo vidět, jak se žáci a průvodci navzájem respektují. Věřím, že v tak přátelské atmosféře učení dostává úplně jiný charakter. Na dětech z pozorování šlo vidět, jak jsou ve škole rádi, což se v normálních školách moc nestává.  Za nejlepší moment návštěvy považuji, když za námi přišla holčička z druhé třídy a povídala si s námi. Sebevědomá, bez toho, aby se bála vystupovat, líbilo se mi, jak zmiňovala, že je škola v mnoha věcech volnější, že má možnost se realizovat v různých kroužcích – respektive jejich vedením. Velmi mě také zaujal koncept pravidelných „shromáždění“ – to je něco, co mi přijde opravdu důležité, aby se děti nebály vyjádřit své potřeby a, aby je někdo poslouchal.